Jako malá jsem vyrůstala sama s mamkou a babičkou na Slovensku. Z dětství s mým otcem si pamatuji jen malé útržky – a ty rozhodně nejsou veselé. Vztah, nebo spíše nevztah s mým biologickým otcem, ovlivnil v následujících desetiletích nejen můj pohled na muže, ale i můj vztah k sobě samotné, k mé sebe-hodnotě a mému vlastnímu tělu.

Pamatuji si, jak jsme s mámou a babičkou vycházely jen tak tak. V obchodě máma pečlivě počítala každou položku, aby si byla jistá, že jí peníze vystačí. Kolem mě byly děti z bohatších rodin – měly drahé hračky, keramické panenky a zápisníčky z cest první třídou letadla, zatímco já si hrála na domeček v papírové krabici od naší velké Grundig televize. Nebylo mi to líto, byla jsem šťastná. Ale teď chápu, že tyto zážitky měly hluboký dopad na můj mindset a přesvědčení o tom, co je pro mě finančně možné a co jsem si myslela, že je jen pro „ty druhé“.

Velký zlom nastal, když jsem si uvědomila, v jaké situaci jsem a čemu jsem uvěřila. A hlavně, že existují způsoby, jak s těmito přesvědčeními pracovat a proměnit je. Dlouhé roky jsem dřela a tvrdě pracovala. Byla jsem ambiciózní mladá manažerka, které už ve 23 letech říkali, že "chce moc" a "má si počkat". Nerozuměla jsem tomu – proč bych měla čekat na adekvátní odměnu, když mé týmy dosahovaly výsledků srovnatelných, nebo dokonce lepších než týmy mých starších kolegů? Věděla jsem, že věk nerozhoduje – ale že musím prolomit staré paradigma.

Rozhodla jsem se, že nechci směňovat čas za peníze. Chci skutečně pomáhat lidem dostat se do výšin, o kterých sní, a posunout se k hlubšímu pochopení světa, ve kterém žijeme. Proto jsem začala podnikat. A proto už několik let podnikám srdcem a s úspěchem.